Alexandrovka pokořena aneb adaptační výlet, na který jen tak nezapomeneme!
Nasednout do vlaku – to byla ještě pohoda. Ale jakmile jsme vystoupili v Adamově, bylo jasné, že nás čeká trochu větší dobrodružství. Vydali jsme se totiž zdolat Alexandrovu rozhlednu. Výstup byl opravdu výživný a nejedno čelo ozdobilo pár kapek potu. Někteří možná cestou přemýšleli, proč jsme si raději nevybrali výlet do cukrárny…
Naštěstí jsme byli připraveni! Po zdolání kopce jsme vytáhli svačinky a pustili se do dobíjení baterek. A rodiče se opravdu předvedli – čekaly na nás domácí buchty, nejrůznější dobroty a originální svačinky, které by se neztratily ani v soutěži o svačinu roku. Energie byla zpět a mohlo se pokračovat!
Naše další kroky vedly do Polyfunkčního centra Adamov, kde děti předvedly, že po náročném výstupu mají stále dost sil na přepadení drogerie. Poté jsme zamířili do Albertu pro zmrzlinu a pitíčko – protože co jiného si zaslouží člověk, který právě zdolal Alexandrovku?
Aby toho nebylo málo, cestou jsme si zahráli kolíčkovanou. A ta nás bavila opravdu hodně! Smích, soutěžení, taktizování a hlavně spousta společné zábavy.
Ve zbývající chvíli se skupinka největších odvážlivců vydala ještě do lesa hledat vojenský kryt. Kryt byl nalezen, důkladně prozkoumán a jeho „funkčnost“ otestována.
Ale hlavním cílem našeho výletu nebylo jen pokořit kopec, najít kryt nebo sníst zmrzlinu. Šlo nám především o to, abychom se lépe poznali, propojili jednotlivé třídy a postupně vytvořili jeden společný kolektiv. Společné zážitky, smích, malé výzvy i vzájemná pomoc jsou totiž tím nejlepším způsobem, jak se začít sžívat a zjistit, že spolu můžeme zažít spoustu legrace.
A tak jsme se nakonec spokojení, příjemně unavení a někteří možná i lehce přecpaní dobrotami vydali vlakem zpět domů.
Alexandrovka pokořena. Kolíčkovaná odehrána. Kryt objeven. Zmrzlina snědena. A kolektiv zase o něco více propojený.
Ing. Soňa Maňoušková
